Biografie pradědeček

• Rudolf Coufal narozen 3.4.1927 ve Ždírci nad Doubravou
• vyučil se ve Ždírci truhlářem a byl fotbalovým brankářem
• v dospívání a rané dospělosti prožil druhou světovou válku
• vlastně si nedovedu přesně představit jaké to pro něho bylo a jak moc ho to v životě ovlivnilo
• často vyprávěl jak chodíval na protiněmecké výpadky s partyzány
• pocházel z chudé rodiny a od dětství se učil se o sebe a mladší sourozence umět se postarat
• po válce se oženil a vzal si babičku a přestěhovali se do Prahy
• děda prý údajně do Prahy jel nejdříve sám si hledat práci a babičce poté trochu mlžil, že si ji našel a přitom vsadil na to, že ve volném čase vylepoval po Malé Straně nabídky na práce truhláře-letáky
• naučil mě mne, houbařit a zahradničit a to od mých tří let
• uměl mě uchodit do padnutí, jednou tak moc, že mě musel v lese nechat samotného a dojít přes Brdy pro auto jak jsem už nemohl. pro oba top byl myslím hraniční zážitek:)
• učil mě vášně při pobytu v lese, učil mě pozorovat mravence v mraveništích, o které jsme vždy přes letní sezonu v lese pečovali kostkami cukru
• naučil mě zřejmě logistiky ,,jak být vytížený,, když jsme nenašli houby, donesly jsme k rododendronům aspoň hrabanku a pro babičku ostružiny.

Měl červenou škodovku MB 100 ta k lesu pod Brdy dojela za benzín, ale nazpátek jsme domů jeli z kopečka bez nastartovaného motoru, tedy zdarma i když krokem a často jsme museli synchronizovanými pohyby auto znova rozjed:) to nás ohromě bavilo..

Byl velmi silný a drsný chlap a v životě mu šlo hlavně o soběstačnost. Nerad utrácel peníze, ale uměl je vydělat tvrdou prací truhláře.
Po revoluci 1989 se také naučil mnoha evropskými jazyky větu:
Dobrý den, jmenuji se Rudolf a se svou manželkou máme doma v Libni pokoj pro hosty, chcete se u nás ubytovat? a mnohdy rovnou z papírku četl na peronu vlaku na hlavním nádraží tuto větu přijíždějícím turistům.
Pěstoval na své chatě vše co v našich podmínkách roste, inspiroval svou vymyšlenou stavbou skleníku v pořadu Receptář.
Děda miloval dávat starým věcem naději dalšího uplatnění. Zřejmě poslední léta života těžce nesl kam naše společnost směřuje. Nerozuměl konzumnímu způsobu života a nikdy se nenechal nachytat na pomyslném štěstí z koupě nové věci. Věci zachraňoval a skladoval ve sklepě, kterému začal říkat šop(shop). měl obrovskou radost, když tam někoho pozval a on si vybral nějakou starou věc a vzal si ji domu.
Byl svým způsobem výjimečný a zpětně na dědu velmi rád vzpomínám. Tím jak jsem ho měl moc rád, jsem vnímal i jeho slabé stránky a chyby. ty se přirozeně v životě snažím diky nemu nedělat. Měl jsem dědy vlastně dva a byli jako jing a jang:) perfektní kombinace dědů.
Byli to skvělý inspirativní dědové a pradědové.