Filozofie udržitelnosti, ekologie a zdravého smyslu fungování

Pro naši firmu je tento trend přirozenou součástí života a našeho každodenního uvažování.
Celý svět za posledních pouhých 100 let zrychlil díky průmyslu a technologiím takovým tempem, že už je jasné, jaké to má důsledky pro ekologii planety.
Naším cílem není ekonomický růst, zvyšování finančního obratu společnosti a bohatnutí…
Naším cílem není likvidace konkurence, ovládnutí trhu a vstup firmy na burzu…
Náš cíl je dělat svou práci v každý okamžik nejlépe, jak dovedeme. Je to pomyslný cíl, který každý den končí západem slunce, kdy po zakázce odcházíme s pocitem dobře odvedené, tvrdé a fyzicky i psychicky namáhavé práce, a rodí se opět ráno pro nové výzvy.
Náš cíl je pracovat pro podobně smýšlející lidi.
Stěhování a vyklízení nám přes 20 let umožňuje nahlédnout do každého šuplíku v bytě nebo domě. Ano, jsme vázáni mlčenlivostí o majetkových poměrech zákazníka a plníme to. Ale…
Vidíme díky tomu, jak jako společnost v Evropě fungujeme. Obklopování se věcmi, jejich nesmyslné hromadění a lpění na věcech je naprosto obvyklé a „,normální“.
Komfort, který máme, je na vysoké úrovni, přesto ale toužíme po vyšším.
Vlastní lenost a otupělost nás často nutí kupovat věci nepotřebné, třeba pouze a jen díky letáku, který přistane v naší emailové nebo poštovní schránce.
Krátkodobé štěstí z koupě nové sedačky je pomíjivé pouze do jejího prvního ušpinění. Výroba a transport čehokoliv dnes po celém světě probíhá v tak ohromném měřítku, že si to už ani nedokážeme představit. Kvalitu věcí už ani nedokládá cena, a tak klidně kvalitní sedačku vyhodíme a pořídíme si nový hezký šunt místo toho, abychom tu starou opravili.
Všechno je to volba každého z nás a do jisté míry v pořádku až do chvíle, když se již neumíme nepotřebných věcí vzdát. A to ani za účelem jejich věnování na charitu či obdarování sociálně slabšího.
Závislost na věcech je velmi silně spjata se strachem ze smrti.
Protože to je právě ta chvíle, kdy věci a vše kolem nás opouštíme.
Všichni se na tom shodneme a v hloubi duše to všichni víme.
Součástí každé domácnosti nejsou pouze věci, ale i potraviny, a i ty tedy stěhujeme nebo vyklízíme. Je až s podivem, jak s nimi my lidi zacházíme.
Například vlastnoručně vyrobené kompoty. Dovezené ovoce z chalup a chat, s jehož sklizní, skladováním a dopravou máme spousty práce, mnohdy končí na skládce, protože jsme se je naučili pouze vyrobit a skladovat. U kompotů se jedná o fenomén.
Představte si plavecký bazén 7 x 3 m  o hloubce 2 m – tak takový bazén by pouze naše firma dokázala za dobu jejích fungování naplnit kompoty. Desítky tun kompotů, které se vyhodí na skládku…
Denně likvidujeme mnoho špajzů a skladů plných prošlých potravin.
A co to tedy znamená?
My lidé začínáme být líní a v jistém slova smyslu i sobečtí, a my si proto myslíme, že cesta pro udržitelnost je pravý opak, tedy chuť a píle.
Při vyklízení si dáváme tu práci s třídenním toho, co použít lze, a co ne.
Často tak získáváme starý nábytek, nářadí, spojovací materiál, látky, papíry a sešity, hrníčky, skleničky a knihy.
Podporujeme farmy, pěstitele, komunity, nadšence, drobné sběratele, charity a antikvariáty s podporou knihobudek.
Pro dřevěné věci z masivního dřeva, kde jsou vidět stopy hoblíku truhláře, máme opravdovou slabost. Sami tyto věci v zimních měsících po večerech renovujeme a dávám jim šanci dále fungovat, ať už doma, nebo u přátel.
První odměnou nám je hlavně dobrý pocit.
Výsledkem je ale také snížení potřeby kupovat nové věci, často vyrobené dětmi nebo pracovníky za šílených podmínek a nesmyslně přepravované po moři a vzduchem.

Druhou odměnou podstatnou pro budoucnost je kvalita ovzduší a zdraví naší planety.
To, že sázíme stromy, čistíme lesy, potoky a řeky, je pro nás tím nejmenším, co můžeme udělat. Proto se snažíme dělat víc a děláme to především všechno sami pro sebe.